Přivezli jste si domů štěňátko a přemýšlíte, jak s ním začít správně pracovat? Neztrácejte čas, výcvik totiž začíná hned! V článku zjistíte, jak naučit štěně základním návykům, aby bylo poslušné a spokojené. Poradíme vám, jak předejít běžným chybám, kdy a jak ho zvykat na samotu a jak vychovat štěně skutečně efektivně. Připravte se na praktické tipy, které vám usnadní první kroky ve společném životě.   Kdy a jak začít s výcvikem štěněte Na to je jednoduchá odpověď: HNED! Už od prvního kroku, kterým vejde štěňátko k vám domů, začíná výchova. Záleží na tom, zda jste nechali štěně projít dveřmi první, nebo ho přinesli v ruce. Ač se to zdá jako maličkost, je to velmi podstatná věc.   Výcvik není jen o drilu povelů a správného chování. Začátky jsou o tom, aby štěňátko vědělo, že se doma nevenčí, že se neleze na stůl a že má své vlastní místo, kde bude dostávat granulky. Všechny tyto situace mu musíte vysvětlit. Důležité je, abyste pravidla měli nastavená od začátku a dodržovali je. Pokud pejskovi 2x dovolíte skočit na gauč a potřetí za to bude trestaný, tak opravdu nepochopí, co udělal špatně. Co byste měli mít promyšlené, než si přivedete štěně domů: -        Bude spát v posteli? -        Může chodit domů? -        Budeme mít klec/pelíšek? -        Může na gauč?  -        Bude jíst granulky, nebo maso? -        Umožním mu přístup do celého bytu?   Pokud si něčím z toho nejste jisti, není zatím vhodný čas přivést si domů psa. Pes musí mít od začátku nastavená pravidla. Pokud se budou měnit, může být pes zmatený a nervózní z vašeho chování, což vede k agresi. Potřebuje štěně základní návyky a rutiny?  Stejně jako děti, i pejsci potřebují své rutiny. Ač to člověku nepřijde, jsou schopni si na ně zvyknout velmi rychle a budou u misky stát připraveni přesně v 7:00, tak jako každý den předtím. Pes má rád pravidelnost. Může si podle toho naplánovat den. Jakmile přijdete jeden den v týdnu z práce o několik hodin dříve, uvidíte, že pejsek bude najednou unavený, protože nenaspal svých pravidelných 10 hodin spánku.   ●       Krmení: Štěně by mělo vždy dostávat jídlo na stejném místě a v podobném čase. Ideální je mu dát misku do klece, kde si dá následně šlofík. Místo si tak spojí s příjemnou činností a bude tam chodit rádo. Dávejte pozor na to, aby byl po najezení pejsek v klidu. Ze začátku by štěňátko mělo jíst až 5x denně. V dospělosti je dobré zůstat u krmení 2x denně.   ●       Venčení: Základní návyky hygieny by štěně mělo znát již od chovatele. V prvních dnech mu s tím ale budete muset pomáhat. To znamená brát ho ven hned po skončení nějaké aktivity. Po hře, před jídlem nebo například hned jak se probudí. Ze začátku musíte myslet za něho. Pokud se pejsek naučí, že se čůrá jen venku, máte vyhráno.   ●       Spánek: I když se to nezdá, takové 2měsíční štěně by mělo spát i 18 hodin denně. Naučte ho odpočívat na jednom jeho místě. Později si díky tomu samo řekne, kdy si potřebuje zdřímnout. Pro miminko je ideální klec. Jak pro jeho bezpečnost, tak i bezpečnost vašeho bytu. Místečko by mělo být na takovém místě, kde je klid, teplo a bez průvanu.     Nácvik samoty: Mohu nechat štěně doma bez dozoru? U nových členů domácnosti je důležité, aby uměli být sami. Do práce nebo školy prostě chodit musíme. Jak to ale zvládnout s co nejmenším stresem? Pokud si domů vezete nové štěně, nemělo by být samo hned první den. Pro takové mimino je třeba 8 hodin opravdu dlouhá doba. Zvykat by si mělo postupně. Pokud si můžete prvních pár dnů vzít volno, je to určitě krok správným směrem. Avšak i když jste s ním doma, nebuďte s ním 24/7. Nechte ho v jiné místnosti a dojeďte si na nákup. Nebo například můžete vyprat či uklízet. Jde nám o postupné zvykání. Minuty a potom hodiny můžete postupně prodlužovat, až prcek zvládne celou vaši směnu.   U těchto kroků buďte velmi opatrní. Někteří jedinci mohou mít sklony k separační úzkosti. V dnešní době je u pejsků čím dál častější. Už jen kvůli tomu, že lidi berou psy jako děti. Jsou na ně natolik vázaní, že pejsek nezvládne odchod svého páníčka. Separačka se může projevovat různými znaky. Nejběžnější projevy jsou ničení bytu, průjmy nebo třeba drbání. Pokud se vám chování vašeho čtyřnohého parťáka nebude zdát, nebojte se navštívit svého veterináře a poradit se o dalším postupu. Čím dřív na tuto poruchu přijde a zaměříte se na ni, tím lépe. Jak vychovat štěně k poslušnosti Pojďme se společně podívat na základní cviky, které by mělo každé štěně ovládat. Začneme tím nejdůležitějším: přivolání. Povel ke mně a následování pána je nejdůležitější pro budoucí společný život. Skvělým pomocníkem při nácviku tohoto povelu je stopovačka. Vymakané vodítko, které měří i několik metrů. Pejsek se od vás může dostatečně vzdálit, ale přitom ho budete mít stále pod kontrolou.   Dalším prvkem, který se učí mezi prvními, je sedni. Lehký cvik, který pochopí každý pes během pár minut. Stačí pejskovi uhýbat pamlskem směrem nahoru před obličejem a nový trik je na světě.   A co takhle lehni? Povel, který se hodí pro odložení (povel “zůstaň”). Díky hře pro prcka není těžké se tento povel naučit. Stačí ho jen navádět rukou k zemi a odměňovat ve správnou chvíli. Věřte nám, že pokud bude váš pes dobře umět povel lehni, budete za to v budoucnu vděční. Odložení – zůstaň: Pro štěňátko už trošku složitější aktivita. Musí při ní být v klidu a soustředit se. To ne každý mrňous dokáže. Proto je tento povel dobré učit po nějaké činnosti. Po hře nebo na konci tréninku. Ze začátku u pejska stůjte a jen říkejte vámi zvolený povel. Následně můžete odejít o krok a postupně vzdálenost přidávat. Nakonec zjistíte, že jste mazáci v odkládání. Nezapomeňte pejska vždy z odložení vypustit povelem (třeba “volno”). Jen tak pochopí, že může odejít, až když to vy řeknete.   Proč je socializace štěněte důležitá? Slyšeli jste už někdy o pojmu socializace? Jedná se například o socializační procházky nebo trénink. Principem je, že štěně poznává něco nového. Šokem pro něj může být i auto nebo třeba kolo, pokud ho nikdy nevidělo. Začít můžete tedy třeba před domem a postupně zvyšovat obtížnost. Pokud uvidíte, že pejsek nemá s rušivkami žádné problémy, můžete se začít přibližovat k centru města. Vždy mějte po ruce pamlsky a nezapomeňte odměnit každé správné chování. Pejsek si tak rychleji spojí, co po něm vlastně chcete.   Dávejte však pozor na různé etapy vývoje. Ne každé období je vhodné na socializaci. Psi od narození prochází několika fázemi vývoje. Měli bychom jim tedy dopřát v každé kapitole to, co právě potřebují.   6 jednotlivých fází vývoje psa:  ● Neonatální období – prvních 14 dnů, tedy těsně po narození. Mimina jsou zatím slepá a hluchá a jejich život závisí na jejich mamince. ● Tranzitivní/přechodové období – 15.–28. den nastává první otevírání očí a objevování nových zvuků doprovázejí i první krůčky. ● Socializační období – od 4. týdnu začíná seznamování s novými lidmi a ostatními psy ze smečky. V toto období jsou vhodné první návštěvy. ● Juvenilní období – od 3. měsíce věku – pejsek se začíná učit a zvykat na nový život u páníčka. ● Puberta – od 6 měsíců – zjišťování pozice v rodině (ve smečce). Časté “zvlčení” a pokusy o dominanci. ● Dospělost – u fen nastává po prvním hárání. Celkově přichází kolem 9. měsíce. 2 senzitivní období vývoje psa Každý chlupáč si během dospívání projde obdobím, kdy je najednou plný odvahy, ale taky chvílemi, kdy mu svět přijde trochu děsivý. Právě tyto fáze mají obrovský vliv na jeho povahu, a proto je dobré přizpůsobit výchovu tomu, co váš parťák zrovna prožívá. Když štěně zvědavě objevuje nové věci nebo se naopak stáhne do sebe, potřebuje vaši podporu, aby z něj vyrostl vyrovnaný a spokojený pes. ●       Období zvýšené odvahy ●       Období strachu Období zvýšené odvahy Toto období má u psa více fází. První nastává ještě u chovatele, a to ve věku 5. týdne. Štěňátko začíná být více zvědavé. Leze všude možně a poznává nová zákoutí. Očichává hračky a dává zabrat jak mamině, tak i sourozencům.   Druhá fáze nastává zhruba od 3. měsíce. V tomto věku může být štěně již plně očkované a je ideální období na socializaci. Pejsek je odvážný a zvědavý, takže moc rád pozná nová místa a lidi. Toto období trvá zhruba do 6. měsíce. V tomto stádiu je pes doprovázen i sníženým pudem sebezáchovy. Pouští se tedy i do věcí, kterým by se jindy vyhnul. Měli byste být tedy ostražití vůči úrazům a různým zraněním.   Období strachu Tato nedílná fáze života má dokonce tři intervaly. První začíná při příchodu pejska do nového domova. Je odtržen od dosavadní rodiny. Nevídá svoji maminku ani sourozence. Prostředí je také nové, takže je logické, že pejsek bude vykulený a bude na vše dávat pozor. V tomto období je dobré pejska zvykat pouze na části domu a členy rodiny.   Druhá éra strachu přichází zhruba v 8. měsíci života psa. Většina psovodů si ji bohužel neuvědomuje. Z jejich strany přijdou tedy časté údivy, co se psovi děje, kdo mu ublížil, nebo jakou situací byl ovlivněn. Mnohdy to ani vysvětlení nemá. Jen si je pes sám v sobě nejistý. Musíte mu být tedy velkou oporou a za jeho projevy nejistoty ho rozhodně netrestat. Měli byste se vyhnout i zásadním životním změnám, jako je třeba stěhování nebo dlouhé cestování. Vyvarujte se i nepříjemných setkání s cizími psy. Mohlo by to vést ke strachu a agresi.   Poslední kapitola strachu se projevuje na prahu dospělosti. Pejsek sám v sobě bojuje s větší dávkou hormonů a snaží se se svým dospíváním nějak poprat. U fen se to pojí s háráním. Může začít být více dominantní nebo si zkrátka hlídat svoji smečku. Dopřejte proto psovi vaši podporu a nenuťte ho do nových seznamování. Nezbytná výbava pro štěně Připravujete se na svého prvního pejska a jste nervózní, zda máte vše? Mrkneme na to společně. ● Misky – minimálně dvě, jednu na jídlo a jednu na vodu. ● Pamlsky – spoustu kvalitních pochoutek, které prcek ocení při cvičení. ● Krmivo – správný chovatel by vám měl dát vzorek krmiva, na které je štěně zvyklé. ● Hračky – těch není nikdy dost, kousací, pískací, přetahovací nebo třeba lízací. Čím víc, tím líp. ● Pelíšek – polštář nebo matrace, která bude jen jeho a bude si zde moct odpočinout a cítit se v bezpečí. ● Pamlskovník – na procházce potřebujete všechny ruce na štěně. V jedné hračka, v druhé pamlsky, v další vodítko a ještě potřebujete mít místo na telefon. ● Obojek s vodítkem – nikdo nechce pořizovat nový každý měsíc. Proto je ideální takový obojek, který můžete posunovat a mít na něm jméno s telefonem, kdyby si pejsek odběhl. ● Kšíry – zvykat by si na postroj mělo štěňátko již od mala a ideálně, když s ním i poroste. Pokročilý výcvik psa a přechod do dospělosti Pokud plánujete s vaším pejskem do budoucna nějaký psí sport, začít se vyplatí už v jeho raném věku. Základy jsou klíčové, ať už jde o práci s targetem, nebo o to, aby váš pes uměl ovládat všechny čtyři nohy. Najděte si v okolí zkušeného trenéra, který vám pomůže hned od začátku, protože například u agility budete potřebovat víc než jen překonání koštěte. Učení složitějších povelů nejenže posílí disciplínu a zlepší fyzickou kondici vašeho pejska, ale také přispěje k lepší vzájemné důvěře a upevní váš vztah. Pravidelný trénink je skvělý způsob, jak se navzájem lépe poznat.   3 nejčastější chyby při výcviku psa a jak se jim vyhnout ● Časté trestání – pokud štěně jen potrestáte za jeho chybu a neukážete mu, jak by se mělo chovat, těžko si spojí, co bylo špatně a co dobře. Pes si tedy neuvědomí, jak se má příště chovat. Bude se jen bát, že ho znovu pokáráte. Odměňte ho tedy hned, jak vám nabídne chování, které po něm chcete.  ● Špatné načasování – pokud pochvalu nebo trest neodhadnete ve správný čas, podpoříte chování, které jste vlastně nechtěli. Musíte tedy být ve střehu a reagovat adekvátně.  ● Změny povelů a pravidel – pes je tvor, který potřebuje mít systém a pravidelný režim. Pokud začnete najednou měnit povely, bude zmatený a nebude vědět, co po něm žádáte. To samé platí i s krmením nebo zakazováním věcí, které mohlo štěně do teď dělat. Mějte tedy stejné požadavky od začátku až do konce.     Suma sumárum: Důležité je psa motivovat pozitivně, výcvik spojit s hrou a hlavně kvalitními lahodnými pamlsky, kterými ho včas odměníte. Proto každý správný pejskař má za pasem pamlskovník.  

Čmuchací dečky představují skvělý způsob, jak nejen zabavit vašeho psa, ale také podpořit jeho přirozené instinkty a mentální pohodu. V tomto článku vám přiblížíme, proč jsou čmuchací dečky pro psy tak důležité a jak mohou zlepšit kvalitu jejich života. Od doporučení, jak správně vybírat, až po tipy na jejich využití v praxi.  Jak čmuchací dečka obohatí život vašeho psa? Čmuchací dečka je jako malý dobrodružný park pro psí nos. Je plná záhybů, tunelů a skrytých zákoutí, kde se ukrývají chutné pamlsky. Pejsci si při hledání musí pořádně zapojit čich a mozek. Čmuchací dečky se vyrábí z měkkého na dotyk příjemného materiálu, napodobují přírodní prostředí, kde psi tráví čas hledáním potravy. Pejskům čmuchání připomíná původní smysl jejich života – hledat a lovit. Aktivuje se jim tedy jejich přirozený instinkt a je to pro ně příjemné a uklidňující. Čmuchací dečka je skvělý způsob, jak unavit pejska jinak než při běhání. A jako bonus si ještě zlepší čich. Brzy z něj bude opravdový detektiv! Jak vybírat čmuchací dečky pro psy Naši pozornost si určitě zaslouží materiál. Pokud bude hrubý, pejskovi to nebude příjemné a bude mít brzy poškrábaný nos. Látka by měla být určitě měkoučká a příjemná. Ideálně lehce udržovatelná. Do čmuchací dečky budete vkládat různé pamlsky, takže ji budete i často prát. Nejvhodnějším materiálem je tedy fleece. Je velmi jemný na dotek a není zde problém s praním. Vyhněte se naopak materiálu, jako je třeba juta.  4 důležité faktory při výběru čmuchací dečky:  Velikost - zvolte úměrnou velikost svému pejskovi. Pokud pro velkého pejska bude dečka příliš malá, mohl by ji při hledání pamlsků spolknout. Naopak maličký pejsek by se zbláznil, než by vyčuchal pamlsky ukryté v dečce pro dogu. Typ - je otázkou, zda hledáte čmuchací dečku nebo třeba čichací hlavolam. Při výběru zvažte, jak náročná hra pro pejska bude, aby pejsek danou obtížnost zvládnul a zbytečně se u toho netrápil.  Tvar - dnes se vyrábí dečky od tvaru kostičky až po obyčejný kruh. Vyberte si tvar, na který budete mít doma místo a který bude pro vašeho pejska příjemný.  Specifikace - čmuchací koberečky nabízejí spoustu různých způsobů, jak zaměstnat psí nos. Od jednoduchých úkolů až po složité hlavolamy. Existují dečky kde se hlavolam kutálí nebo naopak je třeba se pro pamlsek více zavrtat. Můžete tak postupně zvyšovat obtížnost a udržovat psa stále v pozoru. Omrknout nejlepší čmuchací dečky  Co je to „HERSENWERK“?  Tento pojem se dá doslovně přeložit jako „práce mozku“. Je to souhrnné pojmenování různých hlavolamů a čmuchacích deček, které jsou vytvořeny na základě poznatků a systémů Nizozemce Inge van Harte. První hlavolamy vznikly v roce 2004. Ve 4dox.cz podle tohoto konceptu vyrábíme všechny čmuchací dečky. Díky našim spolupracovníkům v Nizozemsku jsme přímo u zdroje. Čichání jsme zdokonalili a můžeme se proto pyšnit licenční výrobou této značky – logo Hersenwerk tedy najdete na 4dox produktech.      3 typy čmuchacích deček Svět čmuchacích deček je nekonečný. Od jednoduchých deček pro začátečníky až po složité hlavolamy pro zkušené čmuchače. Každý pes si tak najde tu správnou výzvu, která ho bude bavit. První level – dečky, které nemají extra záhyby nebo dírky. Pejsek jen čichá třeba mezi třásněmi a vybírá pamlsky. Může to být například labyrint, srdce nebo třásně. Druhý level – dečky můžou mít zajímavé skulinky, do kterých se pejsek musí dostat. Například strčit čumáček do kapsiček. Mrkněte se třeba na 4dox dečku pantoflíčky. Třetí level – to jsou pak koberečky, u kterých pejsek musí něco vytáhnout či zvednout. Pod těmito zapeklitostmi právě najde vyčmuchanou mňamku. Skvělá a už trošku náročnější výzva je třeba 4dox dečka s míčky.     První level  TŘÁSNĚ Druhý level  PANTOFLÍČKY Třetí level MÍČKY 5 výhod, které hersenwerk (hlavolam) přináší Buduje sebedůvěru  Zdokonaluje čich  Uklidňuje při stresu  Skvělý způsob zabavení  Posiluje sebekontrolu    Praktické tipy pro používání čmuchacích deček Čmuchání, ať už doma, či venku, využívejte hned od štěňátka. Podpoříte nejdůležitější smysl psa. Pejsek se naučí být samostatnější, bude si umět poradit sám a hlavně, může se spolehnout na svůj čich. Vybudujete v něm tak i sebedůvěru, která je při dospívání velmi důležitá. Na čichání můžete využít denní dávku granulí. Pejsek hned nezhltá celou misku a ještě si při tom užije zábavu. Navíc nepřijdete tak rychle o své oblíbené pamlsky na výcvik a trénink.  Čmuchací dečky lze samozřejmě používat celoročně, nejvíce je však oceníte, když venku prší a není tak ideální doba na procházku. Pejsek se ale i tak nudí a potřebuje takzvaně upustit páru. Na to, aby se psychicky unavil, mu stačí si s čmuchací dečkou hrát pouhých 10 minut. Pokud máte nemocného pejska nebo má zkrátka klidový režim a musí se šetřit, jsou tyto hersenwerk pomůcky ideální. Pejsek u nich může bezstarostně sedět nebo ležet a nebude se fyzicky namáhat.  Mohu prát čmuchací kobereček v pračce? Určitě ano. Čmuchací dečku je potřeba prát pravidelně. Pokud na ní zůstanou staré pachy, budou pejska jen mást. Dečka by měla být vždy suchá a čistá, aby se mohl chlupáč plně soustředit na svou práci.    Příběhy z praxe:  Zkušenost s čmuchacími dečkami pejskařky Naty z 4dox: „Já osobně mám doma pět borderek. Zejména na podzim máme problém se dostatečně vybláznit z důvodu častých dešťů. Kdybych neměla zásoby všech možných hlavolamů a deček, nevím, jak bych jim jinak zaměstnala hlavu. Krásně se u toho zabaví a setřesou ze sebe přebytečnou energii. Jelikož už jsou zkušení a praktikujeme čmuchání od štěňátka, vydrží u toho i několik desítek minut. Já si u toho mohu i skvěle odpočinout a sníst v klidu oběd :)“

Chcete svému psovi dopřát maximální pohodlí a bezpečnost při každé procházce? Naše kompletní příručka vám pomůže vybrat ideální kšíry pro vašeho chlupáče. Zjistíte, kdy zvolit obojek a kdy postroj, jaké typy existují a na co si dát pozor při výběru. Obojek, nebo postroj? Co zvolit pro mého psa Každý pes je jiný a má své individuální potřeby. Kdy zvolit obojek a kdy postroj, by mělo záviset na typu aktivity, kterou právě plánujete. Pokud víte, že půjdete na túru do hor, je jasnou volbou postroj. Pokud však razíte na kávu do města a chcete mít nad pejskem co největší kontrolu, na místě je obojek. Myslete přitom však i na vnější vlivy. Pokud vás jde víc a vy víte, že se na pejska nebudete moct plně soustředit, je zbytečné, aby se několik kilometrů škrtil na obojku. Všechna pro a proti obojků a postrojů jsme podrobně shrnuli v blogovém článku.   3 výhody postroje pro psa Zdraví: Pokud se na to budeme koukat ze zdravotního hlediska, jasnou odpovědí je, že šetří krční páteř a celkově oblast krku. Při tahu se tlak rovnoměrně rozprostře a pejska popruh nikde neomezuje ani neškrtí. Chlupáč tak má lepší oporu a nemusíte se bát, že by se mu špatně dýchalo nebo ho někde něco tlačilo.  Tah: Ideální využití mají při psích sportech. Když si představíte canicross nebo obrany, obojek v tomto případě nepřipadá v úvahu. Pokud tedy chceme po psovi, aby nás táhnul, nasadíme mu postroj, který mu pomůže využít jeho plnou sílu. Nemůže být však ledajaký (ale o tom až za chvíli). Bezpečnost: Pokud nejste příznivcem přepravek nebo na ni v autě prostě nemáte místo, můžete zvolit postroj. Pejska za něj připoutáte pomocí autopásu a můžete společně a především bezpečně cestovat. Pejsek bude na volno, ale přitom zajištěn.  Jaké typy kšírů pro psy existují Typů postrojů je na trhu několik. Jak se v nich tedy vyznat? Existují dvě hlavní rozdělení: krátké a dlouhé. Jméno dostaly podle délky střihu, jak už název napovídá.  Kdy zvolit krátký postroj? Tato délka postroje je vhodná na procházky nebo například obrany. Pejsek může táhnout, ale stále ho máme plně pod kontrolou. A to ať u silnice, nebo před zvěří v lese. Omrknout nejlepší krátký postroj   Kdy zvolit dlouhý postroj? Tento typ postroje se nazývá také jako “tažný”. Název získal podle využití. Používá se výhradně v běžeckých sportech. Ať už canicrossu (běhu se psem), bikejöringu (jízdě na kole se psem) nebo třeba scooterjöringu (jízdě na koloběžce se psem). Délka tohoto postroje by měla sahat po kořen ocasu a ani o fous dál. Pes se v něm opravdu zapře a využije tak celý potenciál těla od čumáčku až po ocásek.  Rozdělení krátkého postroje pro psa podle střihu Ypsiolový (římský)  – nejvhodnější a praktický postroj. Svou oblíbenost získal právě díky střihu na hrudníku připomínající ypsilon. Tento střih nikde nepřekáží a podporuje přirozený pohyb psa. Dobře se v něm pejskovi pohybuje a nezamezuje pohybu ramen ani nestahuje lopatky. Zde můžete vybírat ypsilonový postroj na psa. Step-in (rychlo oblékací) – často používaný u štěňat. Rychle a jednoduše se nasazuje. Pejska do něj pouze položíte a jedním cvaknutím zapnete. Není vhodný na tah.  Norský – tento střih postroje už ze světa naštěstí mizí. Pejska svazuje na hrudníku, nedovoluje pohyb předních končetin a brání psovi ohnout hlavu směrem dolů. Kvůli němu vznikají různé otlaky a postižení pohybové soustavy.  Jak vybrat správný postroj pro psa? Postroj nesmí zasahovat pejskovi do pohybového aparátu. Nejdůležitější bod je ramenní kloub. Popruh by neměl psa nijak omezovat v pohybu ramene ani do něj jakkoliv zasahovat.      U vrchní části, tedy za krkem, by střih měl odpovídat oblouku a ne véčku. Ostrý výkroj psovi nepřirozeně zasahuje do svalu a tím znemožňuje přirozený pohyb. Postroj nesmí být na zádech příliš široký. Je to kvůli lopatkám, které by při pohybu měly být volné, a také aby postroj nebránil přirozenému naježení psa. Dále tu máme hrudník. Pokud si ho představíme zepředu, popruh by neměl být ani tady příliš široký. Pokud tomu tak je, psovi ztěžuje dýchání a dráždí průdušnici.  Na řadu přichází délka postroje. Popruh nesmí zasahovat do měkké tkáně, což znamená do břicha. Končit by měl na úrovni hrudní kosti. Postroj by se neměl nikde vlnit ani ohýbat, neměl by psovi odírat srst ani ho někde tlačit.  Materiál by měl být prodyšný a měkký. Dobře tvarovatelný a pratelný.  Všemi těmito body jsme se řídili, a tak vznikl náš postroj comfort plus, doporučovaný i uznávanými psími terapeuty:  Pokud byste pro svého pejska chtěli tak výjimečný postroj, jako je on sám, můžete si u nás navolit na konfiguraci všechna svá přání. Ať už barvu, komponenty nebo třeba výšivku jména s vaším telefoním číslem. Postroj rádi ušijeme na míru pro každého originálního pesana.    Chci postroj na míru   Jak psa změřit před výběrem postroje? Máme tu čtyři hlavní rozměry, které potřebujeme změřit. Díky nim jste schopni vybrat ten ideální postroj právě pro vašeho pejska.    Rozměr A–B: od kohoutku k hrudní kosti (prosím neplést s obvodem krku). Rozměr A–D: zádová část od kohoutku do místa, kde je uvázán provázek. Rozměr B–C: spodní část od hrudní kosti do místa, kde je uvázaný provázek. Rozměr D–C–D: obvod hrudníku. Použijte provázek nebo vodítko, uvažte ho psovi v nejširším místě hrudníku. Následně změřte obvod kolem provázku. Nechte provázek uvázaný pro další měření. Údržba a péče o kšíry na psa I když se váš miláček bude brodit v bahně nebo udělá kotrmelec ve zdechlině, nevěšte hlavu. Můžete ho bez obav hodit do pračky a vyprat na 30 stupňů. Usušit ho pak necháte na sluníčku či radiátoru. Materiál se nijak neopere ani nesedře, záleží ale samozřejmě na výrobci a kvalitě zpracování. Jelikož jsme taky pejskaři, tak víme, že pejsci svůj outfit vůbec nešetří. Proto ve 4dox šijeme postroje z kvalitního softshellu a popruhu. Takže vám klidně vydrží i celý psí život.  3 nejčastější chyby při používání postrojů Postroj bez podšívky pro naháče – pokud máte bezsrstého psa, vyvarujte se postrojů bez podšívky. Mohly by vzniknout odřeniny a otlačeniny. Výběr špatné velikosti – psa mohou centimetry navíc obtěžovat a překážet mu, především při pohybu. To samé platí i u menší zvolené velikosti. Představte si to na sobě – pokud budete mít boty, které vám nepadnou, puchýře jsou hned na světě. Špatné vycentrování – pokud nastavíte (utáhnete) postroj špatně, vznikne nesymetrické vytížení těla a to může vést k nataženému nebo naopak zkrácenému svalu.  kvůli tomuto častému problému jsme u nás ve 4dox vyvinuli postroj comfort plus tak, že je celonastavitelný. Můžete ho doslova posunout a upravit na 5 místech. Ať už se jedná o obvod hrudníku, nebo snad délku ramínek. Díky tomu padne velké škále psů všech velikostí a tvarů.    Pořídit bezpečný postroj pro psa   Pokud váháte při výběru postroje, ozvěte se nám. Moc rádi vám poradíme nebo kšíry s vaším chlupáčem rovnou vyzkoušíme.   

Výcvik psa je v vzájemném soužití to nejdůležitější. Aby váš vztah fungoval, musíte dodržovat několik pravidel. Jen tak můžete být oba šťastní. Pro jednodušší porozumění jsme pro vás připravili 6 zaručených tipů, jak psa vychovat správně, a dozvíte se, jaké 4 nejčastější chyby opakují pejskaři při výcviku svých mazlíčků.Trénink psa od A do Z v následujícím článku.   Kdy s výcvikem psa začít I když vám to ani nepřijde, základy tréninku stavíte od úplně prvního setkání s pejskem. Záleží jen na vás, jestli necháte při hře psa dělat psí kusy. Zda při příchodu domů vkročíte do dveří jako první vy, nebo hafan. Zda ho v noci necháte spát s vámi, nebo samotného na pelíšku. Jestli má přístup k jídlu volně, nebo mu čas přísunu potravy upravujete vy. Zkrátka na všech maličkostech záleží, i když vám to může připadat jako prkotina.  Jak trénovat psa správně Dávejte jasné a jednotné pokyny: Při výcviku je důležité dodržovat stále stejná pravidla. Používat stejné povely a gesta. Ať se to týká vás či ostatních členů vaší domácnosti. Pokud bude každý cvičit psa jinak, bude v tom mít bordel a nebude vědět, co z toho platí a co se musí dodržovat. Povel sedni tedy musí mít jeden slovní povel a konat u něho jedno stejné gesto.  Buďte trpěliví a vyrovnaní: Zde platí jedno pravidlo – vše má svůj čas. Žádný učenec z nebe nespadl. Nevyvíjejte proto na psa tlak. Opakování je matka moudrosti. Povel musíte stále opakovat a procvičovat, díky tomu psovi utkví v paměti. Důležité je při tréninku zůstat klidný a neztrácet naději, i když věci nejdou hned podle plánu. Váš klidný přístup pomůže pejskovi lépe se soustředit a učit se.  Zajistěte, aby výcvik bavil oba: Někteří pejsci rychle ztrácí pozornost, a štěňátka obzvlášť. Cvičení by tedy mělo být vždy zábavné a ne moc dlouhé. Je lepší trénink pojmout spíše hrou než přísným drilem. Pokud uvidíte, že to chlupáče baví, postupně můžete intervaly prodlužovat.      Určete motivaci: Ani kuře zadarmo nehrabe. Pejsek vám také nebude cvičit jen pro dobrý pocit. Zvolte proto adekvátní odměnu, kterou váš pejsek ocení. Pro někoho to může být hračka, pro jiné zase pamlsek. Každý má jiný vkus, takže pokud má váš pejsek rád třeba toaleťák, není problém s ním cvičit na ruličku.  Pochvalte a odměňte v pravý čas: Načasování je klíčové! Pes si spojuje pochvalu s dobře odvedenou prací. Odměňte ho bezprostředně po správně provedeném povelu, aby hnedka pochopil, za co odměnu dostává a že ji pravděpodobně dostane příště zas. Zakončete výcvik zábavou: Každou tréninkovou sekvenci zakončete hrou nebo jinou příjemnou aktivitou. To pomáhá psu asociovat výcvik s pozitivními zážitky a těšit se na další cvičení.  A víte, co se ideálně hodí na cvičení venku? Výcvikové bundy do každého počasí. Kam jinam dát všechny hračky a pamlsky než do velkých kapes a integrovaného pamlskovníku? Nutnost pro každého pejskaře.   2 typy výcviku: Jaký postup učení zvolit u mého psa  Co je to shaping?  “Shaping” je druh postupu učení. Z anglického překladu to znamená tvarování. Podstatou tohoto tréninku je, že pejsek na daný trik přijde sám pomocí svého myšlení. Vy ho jen odměňujete za postupné krůčky, pokud jde správným směrem.  Příklad: Obíhání kuželu – před psa postavíte kužel a pokud se na něj podívá, přijde odměna. Následně své nároky zvyšujete. Při dotyku (očichání) – odměňujete. Pohyb od vás směrem ke kuželu – odměňujete. Následně čekáte, až pejsek kužel obejde, a přijde největší odměna.  Výhody:  Když pes daný cvik pochopí, zafixuje si ho pravděpodobně už navždy.  Více se u něj zapotí a unaví, protože se musí opravdu snažit a přemýšlet.  Budování sebevědomí na správném chování.  Větší samostatnost psa a jednání sám za sebe Nevýhody:  Ne každý cvik jde tímto způsobem naučit. Pes nám může nabízet chování, i když už necvičíme.  Vztekání – rozčilování psa, pokud na to nemůže přijít.  U málo motivovaných psů ztráta zájmu a soustředění – odejde od tréninku.    Co je to luring?  “Luring” je druhý způsob postupu tréninku. Z anglického překladu to znamená lákání na odměnu. Při tomto učení využíváte nejčastěji pamlsky. Pejskovi ukážete celý trik, který po něm chcete. Následuje vaši ruku s jídlem a následně cvik vykoná.  Příklad: Obíhání kužele – vezmete si do ruky pamlsky a postavíte před sebe kužel. Pejskovi ukážete pamlsek, který máte v ruce, a postupně ji posouváte směrem kolem kužele. Chlupáč pomalým krokem následuje vaši ruku. Jak se dostane za úroveň kužele, přijde odměna.    Výhody:  Rychlejší postup. Ukážete psovi celý cvik najednou. Příjemnější pro psy bez drivu, kteří nejsou tak samostatní a ztrácí rychle pozornost.  Tímto způsobem můžete cvičit s pejskem déle – neunaví se rychle.  Nevýhody:  Těžké odbourání navádějící ruky. Pes čeká na vaše gesto, bez kterého cvik nevykoná.  Některým psům není příjemné “nutit” je do chování – ukazovat jim, kam musí jít. Větší soustředění na jídlo než na samostatný cvik.  Proč a jak při tréninku psa používat klikr?  Klikr je pozitivní pomůcka, která nám ulehčí práci se psem. Jeho zvuk je rychlý a výrazný, tím pádem pochválí chování psa přesně v daný moment kdy si to zaslouží. Nejdřív však musíme psa na tento zvuk naučit a spojit ho s příjemnou věcí - odměnou. Tento typ tréninku je ideální například na učení pozic nebo práci s targetem. Pejska odměníte ve správný moment a on si rychleji spojí co po něm vlastně chcete. Pokud je klikr používán správně, ulehčí vám spoustu práce a prohloubí mezi vámi a psem vztah. Shrnutí  Každý pes preferuje jiný typ cvičení. Trénink by měl proto být přizpůsobený podle jeho potřeb. Také ne každý cvik jde naučit oběma možnostmi. Pejsek by měl zvládat oba dva způsoby. Při tréninku tedy způsoby střídejte. Cvičení tak bude zajímavější a pestřejší a váš pejsek všestrannější.   4 nejčastější chyby: Doporučení, co nedělat při výcviku psa Příliš dlouhé lekce: Dlouhé výcvikové sekvence mohou psa přetížit a vést k nechuti pracovat. Místo toho preferujte krátké, ale častější tréninky, které díky tomu budou zajímavější. Každou lekci byste měli skončit v nejlepším, aby se pejsek na příště těšil a byl motivovaný.  Nekřičte a nepoužívejte fyzické tresty: Negativní posílení může vést ke strachu nebo agresi a často má opačný účinek, než je žádoucí. Upřednostňujte pozitivní motivaci, to je cesta, jak trénovat psa správně. Když pes uslyší 30x slovo NE, ztratí chuť cvičit a bude se bát, že udělá zase něco špatně. Někdy je však potřeba trochu pohrozit prstíkem. Všeho ale musí být s mírou.  Nedávejte nekonzistentní pokyny: Změna povelů nebo gest může psa zmást. Ujistěte se, že každý, kdo se podílí na výcviku, používá stejnou sestavu pokynů. Každý cvik musí mít svůj slovní povel a gesto, které žádný jiný nemá. Psi mají skvělou paměť, byli by potom zmateni a triky pletli. Nepřehánějte to s odměnami: Odměny jsou důležité, jejich nadměrné používání může však vést k nadváze nebo ke snížení jejich efektivity. Naučte psa, že odměny nejsou samozřejmost.    Kdy dát psovi “jackpot” Co to ten jackpot vůbec může být? Jak samotný název napovídá, jedná se o hlavní výhru. Když pes vykoná chování, které si u něho opravdu přejeme, a udělá ho to tak skvěle, že to fakt chce odměnu, zvolíme právě jackpot. Pochválíme ho tak, že by mohl sníst celou dávku granulí nebo rozkousat všechny hračky světa.  Pejsci moc dobře poznají, která odměna je ta méně oblíbená a která ta TOP. Ať se jedná o oblíbený mlaskavý pamlsek nebo skvěle pískající hračku. Při správném a plnohodnotném  pravidelném trénování by měl pro psa existovat jackpot. Vůbec není podmínkou ho používat pokaždé. Ba naopak. Někdy je jackpot vhodné použít třeba jen jednou za týden. Může se však stát, že se trik povede hned na začátku tréninku. To je jen dobře, jackpot mu dopřejeme a cvičení můžeme ukončit. Své nároky však stále navyšujte, a to až do doby, kdy to bude opravdu dokonalé a vy si řeknete, že dál už není co zlepšovat.    Jak by měl vypadat ideální výcvikový pamlsek Velikost – ňamina by neměla být nijak velká, ale ani malinká. Velikost musíte přizpůsobit danému vzrůstu psa. Myslete však na to, že jich pejsek sní hodně a nemělo by mu být po cvičení špatně. Pokud však zvolíte moc malé, hrozí tu možnost vdechnutí.  Chuť – každý pejsek má rád něco jiného. Jeden preferuje kuřecí a druhý zase rybu. Mělo by zde platit pravidlo, aby byl pamlsek dostatečně lahodný. Pokud o něj pejsek nebude mít zájem, nepřetrhne se zrovna při cvičení.  Konzistence – na cvičení je obecně lepší měkký a vláčný pamlsek. Po suchém piškotu by se mohl zakašlat. Na psí fitness je například ideální psí ochucená pasta.    Pořídit nejlepší výcvikové pamlsky Jak vybrat ideální výcvikovou hračku pro psa  Na barvách záleží – víte, že budete cvičit na louce? Tak to určitě nevolte zelenou nebo červenou hračku. Pejsek ji totiž neuvidí. Koukněte na náš článek o zraku psa.  Velikost není jen tak – Zde platí pravidlo jako u pamlsku. U příliš malého balónu hrozí vdechnutí, ale při snaze přinést velký míč může dojít k poranění. Něco navíc – momentálně jsou velmi populární hračky s kožešinou. Pejskovi připomínají kořist a chce ji hned ulovit. Dobře se o ni přetahuje a při zašpinění ji jen hodíte do pračky.      Omrknout ideální výcvikové hračky Tápete, v čem pamlsky při výcviku nosit? Na igelitové sáčky zapomeňte. Pamlskovník je mnohem pohodlnější, praktičtější a stylovější.  

Přivítat nového psího kamaráda je radostný okamžik, ale také velká zodpovědnost. Je důležité, aby váš mazlíček dostával kvalitní výživu, která mu poskytne vše, co potřebuje pro zdravý a aktivní život a to v každém věku. V článku se podíváme na to, jak vybrat ty nejlepší granule pro vašeho psa, které mu pomohou ho udržet ve skvělé kondici a zároveň předejdou potravinovým alergiím nebo obezitě. Poradíme páníčkům štěňat, psích dospěláků ale i seniorů.    Rozdíly mezi granulemi pro štěňata, dospělé a seniorní psy Tak jako lidé, i pejsci potřebují stravu, která bude odpovídat jejich věku a aktivitě. Malé štěňátko bude potřebovat ty nejlepší granule pro štěňata. Má totiž jiné potřeby než starší pejsek. Jelikož malý roste o sto šest, musíme mu dopřát potřebné tuky a vitamíny. Proto bychom u štěňat měli volit více tučné a na minerály vyvážené granulky. Naopak u staršího psa si musíme dávat pozor na jeho klouby a tím pádem hlídat váhu, aby zbytečně nedostaly zabrat víc, než je nutné. Pro psy s nadváhou jsou nejlepší dietní granule. U psích seniorů volíme granule pro starší psi se správně zvolenými doplňky. Díky nim staroušek zůstane fit a nebude přetěžovat nožičky. U dospělého psa bychom se měli zaměřit na jeho výdaje v každodenním životě. Pokud se se psem věnujeme sportu, krmivo by mělo být bohaté na tuky a proteiny, ze kterých pejsek čerpá. Naopak pokud máte gaučového parťáka, který nevyvine moc pohybu, vyberte granule označené slovem LIGHT – méně tuku.    VÍTE, ŽE? Věk a životní styl pejska hraje roli nejen při výběru granulí, ale také pamlsků. Taková pochoutka pro štěně by měla být snadno stravitelná, v případě výcvikových pamlsků samozřejmě také dostatečně motivační, co se chuti týče. Šoupnout je můžete třeba do praktického pamlsovníku s výšivkou jména vašeho chlupáče na míru.   Jakou zvolit velikost granulí Pozornost bychom měli věnovat i velikosti granulí. I když se nám to může zdát jako zanedbatelný faktor, je velmi důležitý. Štěňátka s prvními tenkými jehličkami neukoušou žádné obrovské granule. Naopak u dospělých psů jsou větší kousky lepší. Každodenním chřoupáním si masírují dásně a čistí zuby. Seniorům s citlivějším chrupem můžeme i granulky namáčet. Ulehčíme jim tak práci a ulevíme od případné bolesti. Pokud máme doma malého psa, jako je třeba jorkšír měli bychom vybrat ty nejlepší granule pro malé psy, které jsou přizpůsobeny jejich potřebám.    Nejlepší granule pro psy – jak je poznat Naši první pozornost si určitě zaslouží složení. Na co hlavně koukat? Kvalitní krmivo pro psy by mělo obsahovat vysoký podíl masa. Kvalitní granule obsahují minimálně 30% masa v sušeném stavu, tedy bez vody. Pro velké zachování živin jsou vhodné například granule lisované za studena. Ty nejlepší granule by měly být bohaté na bylinky.   Kromě zvolené bílkoviny je důležité koukat i na přílohu. Nejčastější bývají obiloviny – rýže, oves nebo kukuřice. Mezi oblíbence se momentálně dostávají sladké brambory. Obsahují více flavonoidů, také známé pod vitamínem P. Tyto látky chrání buňky před vnějšími vlivy. Zvyšují tedy imunitu a lepší obranyschopnost, například proti rakovině. Batáty jsou méně kalorické a nejsou tolik bohaté na sacharidy jako klasické brambory. Proto se s nimi nejčastěji setkáme u dietních granulí.    Chybět by neměla: mořská řasa – zdraví zubů pivovarské kvasnice – trávení a chuť k jídlu šípek – bohatý na vitamín C chondroprotektiva – kloubní výživa lněné semínko – kvalitní srst    Jak kvalitní a ideální jsou granule pro vašeho chlupáče, vám řekne jen on sám. Poznáte to na stolici, kvalitě srsti a především jeho chuti do života. Znáte to: “jste to, co jíte”. To samozřejmě platí i u psů. Takže pokud váš pejsek skáče radostí, nemusíte si dělat starost. Pokud jste si však všimli, že bez energie smutně polehává po pokoji, měli byste se zamyslet, kde je chyba – a samozřejmě kontaktovat svého veterinárního lékaře.    Granule vhodné pro:  kastráti / obézní – u této skupiny bychom měli dohlížet především na tuky. Volit bychom měli spíše dietní a lehce stravitelné maso. Vhodné jsou granule označené slovem LIGHT.    březí feny – budoucí maminky potřebují jednoduše řečeno všeho hodně. Krmí několik tělíček v sobě. Granule by měly být co nejkvalitnější, tučné se správným obsahem vápníku. Většinou to jsou právě granulky pro štěňata.    štěňata – jelikož miminko roste, potřebuje kontrolovaný obsah vápníku, fosforu a samozřejmě tuku. Formuje všechny kosti a svaly, které potřebují velkou dávku bílkovin.    seniory – starší pejsci už nemají tak rychlý metabolismus a ani nevyvinou tolik energie, aby mohli vše nepotřebné v těle spálit. Zde bychom měli koukat po dietnějších granulích s doplňky na klouby.    sportovce – jedna z nejnáročnějších skupin na vyvážení stravy. Dřív než vůbec misku krmiva snědí, tělo všechny živiny spálí. Jejich metabolismus funguje opravdu rychle. Hlavní je tu poměr bílkovin a tuků. Krmení by mělo zahrnovat i doplňky pro pohybový aparát.  TIP Máte doma psího sportovce? Pak se vám tutově bude hodit výcviková bunda s řadou vychytávek – od velkých kapes po odepínací rukávy a oděruvzdorný materiál.    Časté chyby při výběru granulí a jak se jim vyhnout Lidé často dají na první dojem: “Jé, ten pytel je moc hezký a pejsek se na něm tváří šťastně.” Myslíte, že by výrobce nekvalitních granulích dal na obal psa na veterině? Kdepak. Granule bychom měli opravdu vybírat podle složení a né dojmu barev, tvarů a obrázků.  Častou chybou je špatný výběr velikosti granulí. Velcí psi se mohou malinkými granulky zadusit a naopak malá čivava by si na mega kusech vylámala zuby.  Záludný při výběru může být i druh masa. Poslední dobou mají psi spoustu intolerancí. Někteří pejsci nezvládají strávit drůbeží maso nebo lepek. Pro takové psy jsou nejlepší granule bez alergenů. Lepek ve správných granulích nemá co dělat. Je to zbytečná zátěž pro psí organismus a není ničemu prospěšný. Pokud objevíte na etiketě sůl, ruce okamžitě pryč. Soli pejskům ničí ledviny a močový systém. Takové látky by pejsek určitě neměl konzumovat každý den.      Odborné pojmy ve složení  Gluten free diet – krmivo, které neobsahuje žádný lepek  Monoproteinové krmivo – granule, které obsahují jen jeden druh masa – bílkoviny Hrubý popel – nespalitelná část organických látek (malé % ve složení nevadí) MSM – látka, která pomáhá při zánětech kloubů Probiotika/prebiotika – podporují správné trávení a chod střev Holistické – komplexní, skvěle vyvážené krmivo pro celý organismus Hypoalergenní granule – diety s pozitivním a preventivním vlivem na alergie, pro psy s citlivým zažíváním   I na misce záleží Ač se to nezdá, pro psy je důležité, z čeho jedí. Některým psům vadí různé materiály. Plechové misky mohou vydávat zvuky, které pejsek špatně snáší. Naopak látkové misky jsou kvůli zvukům ideální. Můžete si je vzít kamkoliv a pes má komfort. Neměli byste ho však s látkou nechat samotného. Trhací zábava by úplně nebyla na místě.    Doporučení na kvalitní značky granulí: Čím krmíme u nás ve 4dox Ve 4dox psy milujeme, věnujeme jim svůj osobní i pracovní život, takže pro ně samozřejmě chceme jen to nejlepší. Najít ideální krmivo je někdy oříšek. Může to trvat i roky. Proto jsme se zeptali i pár našich zaměstnanců, jak jsou na tom s krmením oni.       “Mám doma smečku čtyř chlupáčů a každý potřebuje něco trošku jiného, takže u nás doma jsou všude pytle a doplňky. Největší pozornost ve výživě věnuju mé tříleté fence, která sportuje na vysoké úrovni. Tréninky 3x týdně + závody jsou pro ní velkou zátěží a proto je krmivo základ. Při výběru nejlepších granulí pro psy jsme testovali různé značky a typy. Momentálně krmíme značkou Marp, která se nám za ty roky osvědčila nejvíce. Granule jsou monoproteiní - hlavní složkou je ryba. Každý den jí do krmiva přidávám pivovarské kvasnice, kelpu, kloubní výživu a lososový olej. Abych pravdu řekla, u nás doma se více kuchtí pro psy než pro lidi.” Naty, pejskařka se 4 borderkama  (Riunka)     “Po zahradě mi běhají dva obříci. Jeden rarach a pak jedna dámička, které musím krmivo trochu korigovat. Ideální pro nás jsou granule Bon Appétit s kuřecím masem a nižším obsahem tuku. Zorča se tak hezky nadlábne a přitom nepřibere. “ Jana, panička Zorči a Maxe     “Moje dva malé chlupaté miláčky miluju. Mám je jako svoje děti, takže bych jim nedala nic špatného. Řekla bych, že se stravují i líp než já. Granulky potřebují menší, aby se jim dobře kousaly. Masíčko jsem zvolila kuřecí, které jim moc chutná. Někdy jim misku zaleju vodou a to je pak teprve pomlaskáníčko.”  Danča, maminka Majdalénky a Mikiho (Majda a Miki)     „Naši kříženečku labradora krmíme nizozemskou značkou Kennels' Favourite. Dlouho jsme hledali vhodné granule, všechny jí přestaly po pár porcích chutnat. Tyhle už jedeme druhý rok a miska je vždycky spolehlivě vymetená. Složení granulí je perfektní a velikost žluté řady Adult akorát pro střední plemeno. Pepinka si navíc drží stabilní váhu a bobek má jak z učebnice. :)“ Lucie, panička kříženečky Pepy

Nechcete, aby vám pejsek utíkal? Ale zároveň to není procházka, když se celé hodiny přetahujete na vodítku? V našem článku si přečtěte, jak na spolehlivé přivolání nebo jak si pejska správně označit, abyste o něj nemuseli mít strach. Žádný pes není 100%, proto potřebuje být v bezpečí i v neobvyklých situacích. Jste na takovou šlamastiku připravení?     Co dělat, aby mi neutíkal pes? Základem všeho je dobré přivolání, bez toho nejste schopni fungovat. Pokud pejsek neumí přijít na povel k vám, neměli byste ho pouštět z vodítka. Pro bezpečnost vaší, psa, ale i ostatních lidí. Skvělou možností, jak se může pejsek proběhnout, ale zároveň být pod kontrolou, je tzv. stopovačka neboli stopovací vodítko. Pes může běžet několik metrů od vás, ale přitom ho máte stále připnutého. Tento typ vodítka je ideální na trénování přivolání. Další možností je elektronický obojek. Pro pejsky se sluchovým handicapem je ideální použít obojek s vibracemi, které mu dají signál, že se má vrátit, pokud je ve vzdálenosti, ve které vás již neslyší. 3 rady, jak trénovat přivolání Gró celého principu přivolání je být pro psa zajímavý. Oblíbený voňavý pamlsek je základ. Pokud máte spíše hrací typ psa, zvolte pískací a lákavou hračku. Trénovat, trénovat a trénovat! Žádný talent se nenarodí přes noc. Trénujte všude, kde se dá. Město, louka, závody, ulice. Tréninku není nikdy dost. Používejte stopovačku. Zlepší, a hlavně zrychlí reakce pejska. 4 tipy, jak urychlit návrat psa domů Známka/štítek GPS lokátor QR kód Telefon/adresa na obojku Známka/identifikační štítek Malý kamarád, kterého můžete připevnit k čemukoliv. Ať už je to visací známka, nebo štítek na suchý zip. Ideální, pokud máte na pejska více obojků, nebo střídáte obojek s postrojem. Identifikátor s vaším jménem a telefonním číslem můžete libovolně střídat, jak se vám to hodí. Tyto známky se dělají na zakázku, tudíž si můžete přesně nadiktovat text, který budou obsahovat. Telefonní číslo, vaše jméno nebo chlupáče jméno, adresa bydliště nebo kontakt na někoho z rodiny. Chci svůj štítek na míru GPS lokátor V dnešní době plné elektrotechniky je to skvělý pomocník. Připevníte ho na obojek pejska, aby ho měl stále při sobě. Do telefonu si stáhnete aplikaci, díky které ho můžete neustále sledovat. Ať je na zahradě, či se zatoulal v lese. V případě ztráty se k sobě dostanete opravdu rychle. QR kód Nová vychytávka, kterou používá čím dál tím víc lidí. QR kód si vytvoříte sami a můžete v něm naklikat nekonečně mnoho informací. Přidat mazlíkovu fotku, jeho datum narození, plemeno nebo jeho povahu. Stačí telefon přiblížit ke kódu, naskenovat a víte vše. Jedinou podmínkou je mít chytrý telefon. Na internetu již existuje nespočet prodejců, kteří vám kód vytvoří a na vámi zvoleném podkladu pošle. Přívěsek s kódem následně stačí upevnit kroužkem na jakoukoliv část obojku. Telefon či adresa vyšitá přímo na obojku Chcete, aby byl váš pejsek stále v bezpečí? Nebát se, že mu vaše adresa upadne z obojku? Máme řešení! Telefonní číslo nebo adresu přímo v obojku i postroji. Díky vyšitému textu podle vaší libosti budou nálezci hned vědět, co mají dělat. Vlastní obojek s výšivkou Čip neboli transpondér Dle aktuálního zákona by každý pes měl být řádně očipovaný. Čip slouží k identifikaci psa. Informace může však zjistit pouze držitel speciální čtečky na tyto čipy. Jsou povinnou výbavou každého veterináře. Bohužel to ale není tak jednoduché. Můžete mít očipovaného pejska, ale i tak nezjistí vaše údaje. I to se může stát. Vy sami si totiž musíte čip přihlásit do registru. Stránek je mnoho, ale nejlepší a oficiální web je národní registr. Váš pejsek by tam opravdu neměl chybět! Co dělat, když mi uteče pes Pokud se pejsek nevrátí do pár minut, nemá smysl zůstat stát na místě a křičet. Vydejte se nejkratší cestou domů. Psi mají silný instinkt a dobrý čich, díky kterému se domů dočichají. Pokud má na sobě pesan GPS lokátor, obojek s výšivkou nebo registrovaný čip, nebude problém v brzkém shledání. Pokud chcete proces urychlit, můžete začít obvolávat nejbližší útulky nebo policejní stanice. Skvělou volbou je obvolat veterinární kliniky. Budou o vás vědět dopředu a psa si hned přiřadí. Nezapomeňte sdílet na sociálních sítích. Jedná se o nejrychlejší možný způsob, jak informaci dostat k co nejvíce lidem. Pro tento případ jsou vytvořeny speciální účty, jako je třeba Psí detektiv. Snažte se udržet chladnou hlavu a jednat racionálně. Pejsek se určitě vrátí brzy domů.

Kladli jste si někdy otázku, jestli máte zvolit postroj, nebo obojek? Každý pes je jiný a má své individuální potřeby. Jaké jsou (ne)výhody obojků? Co zvolit pro parťáka na zahradě a s jakým typem postroje bude největší psina na běžných městských procházkách? Dozvíte se  níže v našem článku.   Kdy zvolit obojek? Obojek je ideální u psa, nad kterým chceme mít plnou kontrolu. Pokud jdeme do města nebo cvičíme ovladatelnost a poslušnost, měli bychom zvolit právě obojek. Na obojku by pejsek neměl táhnout. Ničí si tím krční páteř a vnitřní část krku, jako je třeba hrtan nebo hlasivky. Pokud tedy trénujeme s pejskem prověšené vodítko, měl by být obojek jasnou volbou.    Výhody nošení obojku  Lepší komunikace se psem – jednoduché vyřízení požadavku  Jednodušší ovladatelnost – při pohybu ve městě  Rychlé nasazení – ideální na čůrací pauzy Ochrana krku před jiným psem – pes je chráněn popruhem před kousnutím do kůže Méně popruhoviny – při koupání méně mokrého materiálu   Jak by měl vypadat ideální obojek Neměl by pejska omezovat v pohybu  Z měkkého a nedráždivého materiálu  Neškrtit psa – vůle na dva prsty Se jménem/tel. číslem, kdyby se pejsek zaběhl  Body na připnutí vodítka Posuvka, pokud pejsek roste Reflexní prvek, aby byl pejsek vidět    Omrknout bezpečné obojky     Typy obojku pro psa klasický  polostahovací  pro dlouhosrsté psy stahovací  lovecký  uzavřený  elektronický    Klasický obojek  Běžný obojek, který asi každý pejskař dobře zná. Obojek je rozepínací na sponu, která může být plastová nebo kovová. Jednoduchý a rychlý na manipulaci. Můžeme ho pejskovi podle libosti posouvat, když například roste.      Polostahovací obojek  Ideální pro lekavé psy. Pejsek má obojek volně na krku a pokud rychle zatáhne nebo sebou trhne, obojek se stáhne. Pejsek se nemůže vyvlíknout a je v bezpečí. Může pomáhat i při odnaučení tahání, není tak drastický jako stahovací obojek, ale pes si uvědomí, že je něco špatně, když se mu na krku popruh stáhne.      Obojek pro dlouhosrsté psy  Tento typ se liší jednou jedinou věcí od klasického obojku. Má pod sponou popruh navíc, který položíte na dlouhé chlupy a až poté sponu zapnete. Do trojzubce se vám potom nezamotávají zbytečně psí pačesy a pejsek nepřijde o svou srst.    Stahovací obojek  Známý také jako “řetízák”. Název dostal podle materiálu, ze kterého je vyrobený. Tento typ se používá pro těžko ovladatelné nebo agresivní psy. Používají ho i majitelé větších psů, aby měli sílu ho ovládat i přes nevyrovnaný poměr jejich sil.       Lovecký obojek Tento obojek je trochu méně známý, avšak velmi užitečný. Už podle názvu může být jasné, kde se nejčastěji používá. Ano, u loveckých plemen, čili v lese. Tento typ má v sobě všitou gumu, která zaručuje bezpečí pesana, který se například zachytí o větev, či jinou překážku v lese. Pejsek se nezaklíní, ale může v případě potřeby z obojku vyklouznout.    Uzavřený obojek  Pokud máte pejska stále na zahradě, nebo mu obojek nesundáváte, je pro vás tento typ ideální volbou. Pejsek má na sobě stále vaše jméno a vy se nemusíte obávat, že by ho někde ztratil, ani nemá jak. Je to jeho celodenní parťák.    Elektronické obojky Tyto obojky mají několik verzí. Ať už jsou výcvikové, nebo protištěkací. Pokud je člověk umí správně používat, mohou být skvělým pomocníkem každý den. V dnešní době je oblíbený elektronický systém tzv “neviditelný plot”. V zemi je natažený drát a pejsek má k němu připojený obojek, který ho nepustí za hranice pozemku. Většina psů reaguje už i na pouhé pípání. Pejsek má volnost a vy neutrácíte miliony za stavění zdí.      Jaký obojek koupit štěněti?   Vezmeme to hezky od začátku. Narodí se nám doma štěňátka a my je potřebujeme označit, abychom na první pohled poznali, kdo je kdo. Nejčastěji se v prvních dnech používá bavlnka. Prcci o ní ani neví. Neměla by být příliš utažená, aby mimina neškrtila, ale ani moc volná, aby si do ní nezamotaly tlapky. Šňůrku musíme každý den kontrolovat, zda není potřeba upravit velikost, protože prcci velmi rychle rostou.    Prťata rostou a už by to chtělo něco většího. Ideální je obojek na suchý zip. Štěňata pořád někde lezou a zkoumají okolí, ve kterém je spousta nástrah, kde by se mohla zašprajcnout. Většinou spona bývá problémem. Už kvůli vzájemnému okusování a hrám. Obojky si navzájem rozepnou a potom je hezky rozžvýkají se spokojeným pocitem, že si ulovila hračku.    Štěndo jsme si přivezli domů, a co teď?! Určitě bychom měli volit obojek, který má velkou míru rozpětí kolem krku. Prcci hodně rychle rostou, takže ani nemrkneme a budeme kupovat další. Pokud máme plemeno menšího vzrůstu, správnou volbou jsou plastové komponenty kvůli jejich váze. Mrňous ani nebude vědět, že má obojek na sobě. Samozřejmostí je buď identifikační štítek, nebo jakýkoliv kontakt na majitele, který by měl mít pesan stále na sobě. Štěňata jsou pohrkaná a mohou někdy vzít nohy na ramena s pocitem, že je to hra, a najednou nevidíme jeden druhého. Díky tomuto opatření se zase brzy shledáte.    Kdy zvolit postroj?  Postroj (nebo také kšíry) by měl oblékat pejsek, o kterém víte, že na vodítku táhne. Ať záměrně, nebo jen není zvyklý na chůzi na vodítku. Pomocí postroje se tah rovnoměrně rozprostře po tělu a nemusíte se bát o jeho svalíky. Pokud umíte postroj správně vybrat a nastavit, může pomoci i při nasvalení pesana.      Jak vybrat správný postroj  Postroj nesmí zasahovat pejskovi do pohybového aparátu. Nejdůležitější bod je ramenní kloub. Popruh by neměl psa nijak omezovat v pohybu ramene ani do něj jakkoliv zasahovat. U vrchní části, tedy za krkem, by střih měl odpovídat oblouku a ne véčku. Ostrý výkroj psovi nepřirozeně zasahuje do svalu a tím znemožňuje přirozený pohyb. Postroj nesmí být na zádech příliš široký. Je to kvůli lopatkám, které by při pohybu měly být volné. Dále tu máme hrudník. Pokud si ho představíme zepředu, popruh by neměl být ani tady příliš široký. Pokud tomu tak je, psovi ztěžuje dýchání a dráždí průdušnici.    Na řadu přichází délka postroje. Popruh nesmí zasahovat do měkké tkáně, což znamená do břicha. Končit by měl na úrovni hrudní kosti. Postroj by se neměl nikde vlnit, ani ohýbat, neměl by psovi odírat srst, ani ho někde tlačit.    Materiál by měl být prodyšný a měkký. Dobře tvarovatelný a pratelný.  Postroj comfort plus    Typy postrojů  Postroje rozdělujeme na dvě hlavní kategorie  krátké  dlouhé  Krátké jsou vhodné na běžné procházky či treky. Pes na něm může i volnočasově tahat při běhu.  Dlouhé (tažné) postroje se využívají na canicrossové sporty. Ať už jde o běh, kolo, či koloběžku. Na profesionálnější zaměření se hodí dlouhý postroj, který využívá celé stavby těla.    Na postroji jsou důležité i úchytové body, za které můžete připnout vodítko. Existují postroje, které mají pro větší bezpečí psa hned tři úchytové body – třeba 4dox postroj Comfort plus.     Zádový – za tento bod upevňujeme vodítko, pokud chceme, aby pes tahal. Krční – můžeme využít, pokud procházíme městem nebo kolem jiného psa. Máme takto mazlíka více pod kontrolou a ovládáme ho za krk, podobně jako u obojku.  Hrudní – ideální při práci proti tahání. Pokud pejsek zatáhne, otočí ho to na nás a můžeme ho tak lépe korigovat.  – Při stopách, tento bod je přímo dělaný na připnutí vodítka, které má být na zemi a neplete se tak pod nohy.     Shrnutí správného postroje na fotce: Pro lepší představu popisu správného postroje koukněte na naše krátké video.

Období zimy se nám přehouplo a je tu jaro. Probouzí se nejen ptáčci, ale i další, pro nás méně oblíbená zvířátka. Klíšťata, blechy a jiní paraziti. Jelikož už nejsou zimy takové, jaké bývaly, střetneme s různými parazity dříve, než bychom chtěli. Proto by měl každý páníček vědět, co v takové situaci dělat.  Co to jsou paraziti ?  Parazit, neboli cizopasník je organismus, který žije na úkor někoho jiného - hostitele. Odebírá mu živiny a škodí mu. Bez svého hostitele není schopen přežít.  Druhy psích parazitů  Hlavním rozdělením jsou paraziti vnitřní a vnější. Toto rozdělení vzniklo podle výskytu breberky. Pokud je uvnitř těla psa nazýváme je vnitřní a pokud obývá kožíšek chlupáče jedná se o vnější.  Vnitřní  Škrkavky: nejčastější červ u psů. Psi se jimi nakazí při pojídání cizích exkrementů či mršin.  Tasemnice: se do těla dostane nevšedním způsobem. Vajíčka přenáší blechy. Stačí, aby se pes olízl a neštěstí je na světě. Toxoplazmóza: tu zná většina lidí od koček. Pes je jako u dalších onemocnění přenašečem. Tato nemoc je zoonóza = nemoc, kterou mohou lidé chytit od zvířat.  Psích endoparazitů je několik, i když jsou méně známí. Patří mezi ně i třeba tenkohlavci, měchovci, svalovec či kokcidie.  Pro většinu těchto zástupců je pes mezihostitel, což znamená, že se může nakazit, ale je spíše přenašeč než finální cíl potvůrek.  Vnější  Blecha: všem známá. Skákající rychlá tečka. Také napadá lidi.  Klíště: parazit, který přenáší nejvíce nemocí.  Veš: nejedná se o klasickou veš, kterou si děti přinesou ze školy. Veš psí zůstává pouze na něm.  Dále můžeme zmínit dravčíka, kterým se psi nakazí od slepic. Bohužel tento parazit směřuje i na lidi, takže byste si na něj měli dát pozor.  Všichni tito paraziti se živí krví. Proto u psů na těle najdeme drobné ranky.  Proč jsou klíšťata tak nebezpečná?  Člověk si ani nedokáže představit, kolik nemocí klíšťata přenášejí. Od známe boreliózy až po anaplazmózu, která už v lidském slovníku není tak známá. Bohužel se v posledních letech vyskytuje čím dál tím více. Pojďme si tuto nemoc trochu přiblížit. Anaplazmóza Onemocnění způsobené původcem „Anaplasma phagocytophilum“, kterého přenáší právě zmíněná klíšťata.  Příznaky: bohužel projevy této nemoci nejsou vůbec určité, proto je nemoc většinou objevena pozdě. Začíná to nechutenstvím, únavou až neochotou se pohybovat. Po celou dobu trvání psa provází vysoká horečka. Oběť bolí klouby a svaly. Tímto je onemocnění podobné borelioze. Stav se však mění. A někdy se projeví až po roce od nákazy. Stačí když se trochu sníží imunita.  Léčba: nejúčinnější jsou antibiotika. Speciální léky, které se podávají 4 týdny. Pokud se nemoc odhalí včas, pravděpodobnost vyléčení je velmi vysoká.  Pozor na blechy  Běžný a však nebezpečný parazit – blecha.  V čem jsou blechy nevyzpytatelné? Ač se jedná o vnějšího parazita přenáší vajíčka vnitřního parazita a to tasemnice. Většina lidí to neví, a proto při výskytu blech psa jen vykoupou. Je ale potřeba psa i řádně odčervit, aby se zbavil opravdu všech parazitů. Nezapomeňte i na důkladnou dezinfekci prostředí. Jejich vajíčka přežijí i velmi dlouho v dekách či nábytku.  Pravidelná prevence  Nejlepší obranou proti těmto škůdníkům je jim předcházet. Prevence je v tomto případě opravdu důležitá.  Pokud se to týká vnitřních parazitů, měl by váš pejsek podstoupit pravidelně koprologické vyšetření. Ano koprologické, a ne, nemá to nic společného s koprovkou :P. Jde o rozbor psího trusu. Díky této prohlídce vyjdou najevo všechny položky, které by tam neměly být. Poté se mohou nasadit adekvátní léky. Pokud však pravidelně odčervujete nemáte se čeho bát.  Odčervení: do půl roku psa by mělo odčervení probíhat každý měsíc. Po půl roku můžeme interval prodlužovat. Dospělý pes by měl být alespoň jednou za rok odčerven. Ideální je však 2x do roka. Pokud máte doma „popelnici“ nebojte se tabletu podat i 3x-4x za rok.  Povrchová ochrana: Přípravky proti blechám či jiným roztočům by měli být psí součástí celý rok. Ačkoliv jsou klíšťata sezónní, díky změnám přírody, se vyskytují už skoro celoročně. Letos začaly škodit už v únoru. Činnost, která určitě není na škodu je pravidelné prohlížení. Po procházce, nebo výletě v přírodě. Nejvíce klíšťat přinesou chlupatí psi, hold toho svým kožichem více pochytají.  Vyšetření krve: Dle protilátek v krvi můžete odhalit neřáda v těle dříve, než pes bude mít jakékoliv příznaky.  Rizikové skupiny  Mezi více ohrožené patří hlavně mladí a starší psi. U štěňat není imunita ještě tak vyvinuta, aby se dokázala bránit se všemi nástrahami okolního světa. Naopak senioři už nejsou tak silní a nemají tolik energie hrozbám čelit. Jsou více náchylní. Pozornost bychom měli věnovat i fenám při/po hárání. V tomto období je imunita feny velmi oslabená. Tělo vkládá energii do úplně jiných procesů.  U těchto skupin bychom měli prevenci věnovat opravdu hodně. Nikdo nechce, aby jejich pejsek trpěl a měl bolesti.  Kde se paraziti nejčastěji nachází Klíšťata: tato malá a skoro neviditelná stvoření nejčastěji potkáme v lese či na louce. K životu mají nejraději vysokou trávu, která jim pomáhá v přichycení na hostitele – psa.  Blechy: ideálním prostředím pro ně je pelíšek, nebo bouda, kde je pes pravidelně a často. Splňujete to pro ně podmínky pro množení. Dále se přenesou na další zvíře kontaktem s infikovaným.  Tasemnice: jejím cílovým místem je střevo. Potkat se s ní tedy můžeme v každém trusu nakaženého jedince.  Škrkavka: vajíčka mohou být přítomna v kontaminované vodě, potravinách nebo na površích, která přišla do kontaktu s infikovanými výkaly. Prostředky, které chrání před parazity Jak se bránit proti nechtěným breberkám? Možností je několik Obojky: nejznámější a nejoblíbenější ochrana. Ocení ji spíše majitelé krátkosrstých psů. U dlouhosrstých ničí srst v okolí krku. Tablety: dnes velmi oblíbené. Pes po sobě nemá žádný prášek, nebo mastnotu. Pro některé však není vhodný kvůli „chemii“, která se vkládá do těla.  Pipety: taky nazývané spot on. Známé také jako kapička. Nejpoužívanější jsou u kočiček. Jsou velmi šetrné, ale ne moc dlouhotrvající. Mohou se smýt po namočení psa. Bylinky: po domácku vyrobené nálevy, nebo sáčky. Nejvíce parazity odpuzuje fenykl. Je velmi účinný i u lidí. Stačí si dát trošku v silonce do ponožky, nebo zavěsit pejskovi na obojek.  Šampóny: preventivní koupání. Pomohou i když už je pozdě a pes je nakažený. Pravidelné koupání v přípravku pomáhá zbavení se škůdců. Spreje: tzv repelenty. Znáte i u lidí.    Žádné z antiparazitik by se neměly dohromady kombinovat. Většina přípravků je vhodná už pro štěňátka. Každá z účinných látek má jinou dobu trvání. Proto vždy čtěte příbalové informace a buďte včas připraveni.  Léčba psích parazitů  Na každý druh vnitřních červů existuje specifický lék – odčervení. Je proto dobré vědět, o jakou potvůrku se jedná. Následně podáváme odčervení ve více intervalech, protože paraziti mají různá stádia vývoje. Se vším by vám při koupi léku měl poradit veterinář.  Pokud jde o vnější breberky je řešení podobné. Existuje spousta druhů šamponů, které je zbaví z povrchu psa. Můžeme podat už zmíněné tablety, nebo jiná léčiva. Každému plemeni a velikosti psa vyhovuje jiný přípravek. 

Existuje mnoho domněnek mezi lidmi ohledně toho, jak psy vnímají svět. Někteří tvrdí, že psi nevidí barevně, jiní zase tvrdí, že mají zrak podobný našemu.  Pojďme si odpovědět na pár otázek, které si nejeden páníček pokládá, protože všechno není tak černobílé, jak se na první pohled zdá.  Jak psí oči rozeznávají barvy a světlo  Psí oči, tak jako každé jiné, jsou založeny na principu dvou buněk – čípků a tyčinek.  Čípky: zajišťují barevné vidění. Psi mají dva typy, rozlišují tedy dvě hlavní barvy – modrou a zelenou.  Tyčinky: díky nim je oko schopné vnímat světlo. Čím více jich je, tím lépe pes vidí ve tmě.  Rozdíly ve vidění mezi psy a lidmi Největším rozdílem mezi okem psím a lidským je množství čípků a tyčinek. Vlastně tedy buněk, na kterých je funkce oka postavena. Lidé mají tři typy čípků, a to červený zelený a modrý. O jeden více než psi a díky tomu rozeznají veliké množství barev. Naopak mají málo tyčinek, a proto si musí ve tmě svítit. Kvůli tomu jsme do našich bund a vest přidali světýlko, abychom v noci nebyli slepí jak patrony. Psi mají naopak množství těchto buněk zvýšené. A to z jednoho prostého důvodu. V minulosti lovili převážně v noci. Potřebovali vidět svou kořist. Tato funkce jim zůstala až do současnosti. Díky tomu jsou takovým našim radarem ve tmě.  Mohou mít psi zbarvené oči ?  Psi mohou mít stejně barevné oči jako lidé. Stejně jako u lidí, zde hraje hlavní roli genetika. U spoustu plemen jsou některé barvy netolerovány. Například u husky je modré oko běžné, ale u černobílé border kolie jde o genetickou vadu. Nejčastější barvou očí u psů je tmavě hnědá. Můžeme se však setkat i se světle hnědou až žlutou a v ojedinělých případech až zelenou.  Setkali jste se někdy s heterochromii ? Disponují jí i ojediněle lidé. Na fotce můžete tuto zvláštnost vidět u border kolie. U psů je tato rarita k vidění častěji. Nejběžnější je u husky, nebo všeobecně u sibiřských plemen.  Opravdu vidí pes i ve tmě?  Často si říkáte při večerním venčení, že pes štěká do prázdna? Není tomu tak. Nevrčí jen proto, aby vás vyděsil. Narozdíl od vás pes vidí ve tmě a dokáže rozeznat pohyb i v noci. Mohou za to právě zmíněné tyčinky, kterých mají mnohem více než my.  Vidí pes barevně?  Nejčastější otázka a velmi snadné téma k hádce. Ač většina lidí říká, že pes vidí černobíle, tak to není pravda. Sice pes nevidí všechny škály barev, tak jako my, ale rozhodně barvy rozlišuje. Vidí odstíny barev zelené a modré. Tomu se říká tzv dichromatické vidění. Na rozdíl od nás rozpozná velkou škálu šedé. Bohužel však nerozezná například červenou od zelené, nebo fialovou od modré. Tyto barvy nerozlišuje. Samy porovnejte barevný zrak člověka a psa:    Jak vybrat správnou hračku?  Při výběru hračky bychom zejména měli myslet na to, zda je hračka vyrobena z barev, které jsou pro psa kontrastní - tedy dobře viditelné. Zda nesplývají s okolním prostředím (trávou, pískem atd.)  Samozřejmě je důležité, aby se hračka líbila i nám :-) Ale pokud bude pro pejska "neviditelná", rozhodně vám to dá hned najevo a bude po zábavě. Není na škodu, aby jim i voněla, hned je pro ně jednodušší ji ve vysoké trávě najít. Hračku bychom měli volit podle viditelnosti barevné škály u psa. Tedy, pokud chceme míček, který mu budeme házet v parku, určitě nezvolíme zelenou, nebo červenou barvu. Ideální barvou na trávu bude například modrá a pro fenečky fialová. Nejvíce praktické jsou dvoubarevné hračky, jelikož je budeme moct využít i v létě ve vodě, nebo v zimě na sněhu. Jak všichni vědí, psím dominantním smyslem je čich, proto je dobré pozorovat svého psa při aportování, zda jde právě podle čichu, nebo podle zraku. Skvělou volbou je hračka s ovcí. Pejsci ji cítí na velkou vzdálenost a najdou ji mnohem snadněji.  My ve 4dox na tato „pravidla“ velmi dbáme. Nad našimi hračkami dlouho přemýšlíme a snažíme se ušít tu nejlepší kombinaci jak pro oko lidské, tak i to psí. Než putuje hračka do výroby, naše domácí smečka hračky i testuje a zkouší jak odolnost, tak dohledatelnost. Hračky prostě projdou zkoušku ohněm.  Na dálku, nebo na blízko? Žádný pes není dokonalý, a tak už se snad každý pejskař potýkal s útěkem za zvěří. Zvláštní je však, že pes vidí zvíře až když se pohne, přitom před ním může nehybně stát již dlouhou dobu. Představte si, že pes vidí asi tak, jako když má člověk 4 dioptrie na dálku. Chlupáči jsou opravdu hodně krátkozrací. Vidí však mnohem lépe pohyb. Proto se za srnou rozběhne, až když běží ona. Bylo zjištěno, že pokud se objekt nehýbe, pes ho nevidí na vzdálenost 400 metrů. Pokud se však hýbe, je schopný ho spatřit až na 800 metrů. S tímto problémem jste se mohli setkat už u štěňátka. Všichni vám na cvičáku radí, že při přivolání máte utíkat směrem od něj, není to jen kvůli tomu, aby vás následoval, ale kvůli tomu, že vás mnohem lépe uvidí, než když se nehýbete. Proto pokud vám pejsek utíká pryč, nebo se rozbíhá jinam, než vy stojíte, zkus třeba skákat, nebo mávat rukama, uvidíte, že se vám přivolání zlepší. Naopak, pokud jde o těsnou blízkost, psi nejsou schopni zaostřit předměty přímo před sebou. Ideální pro ně je cca 50 centimetrů. Pokud mají něco přímo u čumáku, volí spíše strategii čuchací. Pro zlepšení této schopnosti jsou ideální čuchací dečky, nebo hlavolamy. Pomohou psovi trénovat čich, aby se na sebe mohl později lépe spolehnout i při práci na blízko.  Jak to, že pes chytí všechno za letu?  Psi dokážou vidět pohybující se předměty zpomaleně. Toto jim umožňuje chytat například frisbee, míčky a jiné hračky za letu. Stejně tak zvládnou chytit pamlsek, který mu házíte i když je malinký.     Péče o psí oči Neměli bychom zapomínat ani na péči o ty psí oči, které tak dobře umí hrát na city. Samozřejmě jsou odolnější než ty naše, ale i tak jim je nepříjemné mít něco na rohovce. Často si můžeme všimnout ranních ospalků. Ty jsou naprosto neškodné a běžné. Avšak nesmí při nich být oko zarudlé nebo opuchlé. Často bývá problém na podzim, když je sucho. Zvedá se vítr a psiska prach v očích dráždí. Stejně tak, jako když jste u moře, nebo kdekoliv na písku. Ideální je potom oči vypláchnout borovou vodou, nebo světlíkem, který máme skoro všichni doma.  Velký pozor si dejte na třetí víčko. Běžně je součástí každého psího oka. Někdy však může dělat neplechu. Proto při jakékoliv anomálii hned jednejte. S třetím víčkem souvisí i tzv „třešňové oko“. Toto onemocnění způsobuje právě žláza, která se nachází ve třetím víčku. Pro psy je to velmi nepříjemné a situaci musí řešit veterinář. Proto není na škodu oči pravidelně kontrolovat, ať se váš parťák cítí stále skvěle.       Fakt: Víte, proč vidíte ve tmě jen světélkující oči vašeho či jiného zvířete? Může za to vrstva v oku zvaná „tapetum lucidum“. Tato vrstva je součástí i psích očí a zastává roli odrážení světla. I díky ní vidí psi ve tmě lépe než lidé. 

Napadlo vás někdy, jak se asi cítí v zimě na každém kroku váš pejsek? Jaké to je, když našlapují holými polštářky po zmrzlé posolené cestě? Pojďme společně kouknout na pár tipů a rad, jak udělat zimu našim chlupatým ťapičkám co nejpříjemnější. Chlupy jsou spíše na škodu První věc k zamyšlení, než vyjdeme ven, by měla být, zda má náš pejsek vůbec nohy přizpůsobené procházce v zimním počasí. Ať už je venku sníh, nebo mráz. Možná si říkáte, že necháte pejskovi tlapky zarůst chloupky, ať mu na ně není zima a má tam co nejvíc vrstvy na zahřátí. Bohužel to bývá spíše mylná myšlenka. Na všechny ty dlouhé cancoury se nabalí právě to, co nechceme. Počínaje sněhovými koulemi, které každý pejskař v zimě moc dobře zná. Nevadí, nezoufejte, se sněhovými koulemi zatočíme raz dva. Nejvíc nepříjemné je místo v meziprstí, tedy mezi polštářky na plošce, na kterou pejsek nejvíc šlape. Budou vám stačit nůžky, nebo ideálně strojek. Nelekejte se, pejsek bude cukat, protože je to jedno z mála míst na jeho těle, kde je lechtivý. Takže to pro něj bude, jako kdyby vás někdo lechtal v podpaží peříčkem. Můžete si tlapky rozložit na jednotlivé dny, ať to pro vás a pro vašeho kamaráda není tak stresující hned na začátek. Až budete profíci, tak všechny čtyři zvládnete během jednoho dílu seriálu. Nebojte se vzít opravdu všechno, co jde. Pokud chcete mít doma fešáka, můžete si vyhrát i s tvarem, ale v zimě není zrovna velká sezóna sportů, takže nemusíte být kadeřníci. Představte si chodit s kouličkami v botě. Myslím, že zde platí pravidlo „pohodlnost nadevše“. Pokud máte plemeno s chlupatými závoji na zadní straně nohy, můžete nůžkami zkrátit i tyto chlupy. Jen mu tím ulevíte. Pokud plánujete výstavu, nebo z nějakého důvodu nemůžete vzít psa na ježka, máme pro vás také tip. Znáte metličku? Tak s ní zakvedlejte na chlupech psa, kde se drží sníh, a bude po problému.               Mastná péče o psí polštářky Chlupy už máme vyřešené, teď na řadu přichází kůže. Největším nebezpečím může být zamrzlá nerovná zem. Psi dosahují při venčení vysoké rychlosti a k tomu patří i prudké brždění. Jak už my psovodi víme, ne každý pesan u toho přemýšlí. Proto na případné následky musíme myslet my. Sice mají pejsci o dost tvrdší kůži než my lidi, ale to neznamená, že se nemohou zranit. Měli bychom jim teda dopřát adekvátní péči, abychom tomu co nejvíce zabránili. Skvělou preventivní vychytávkou je mazání. Ať už psí krémy, nebo balzámy.  Musíme ale zvolit správný krém. Nejlépe ničím nenapuštěný, co nejvíc přírodní a bez různých vůní nebo chemických přídavků. Nezapomínejte, že psi si na tlapky dosáhnou. Krémy pro lidi vhodné nejsou i kvůli jejich účinku – mají pokožku zjemnit, což nám na procházce opravdu nepomůže. Ideálním parťákem na zimu jsou přímo psí masti, které najdete v různých obchodech. To bude mít pejsek opravdu luxus. Pokud pro mazání nechcete chodit daleko, nejběžnější mastí v domácností je vazelína. Ta skvěle tlapky ochrání a není ani nijak finančně náročná. Měli byste ale na pejska dohlédnout, aby si ji neslízal. Vazelína by mohla vyvolat podráždění žaludku. Je proto dobré ji aplikovat těsně před procházkou. Pokud jedete na výlet, měla by být součástí vaší lékárničky. Nezapomeňte svého chlupáče za namazání náležitě pochválit odměnou a za vaší láskyplnou péči se samozřejmě musíte také odměnit a doplnit svoji pejskařskou výbavu.   5 Nejlepších přípravků na psí tlapky: ●       Balzám na tlapky a psí čenich – Dokonalá láska ●       Mast na tlapky s konopím - Canavet ●       Mast na tlapky -Trixie ●       Balzám na tlapky - Pets are friend ●       Ochranný vosk na tlapky - Paw soother                                 TIP: Většina kalíšku není moc velká a vejde se pohodlně do kapes našeho oblečení. I pejsci nosí boty Proč není důvod ukazovat na psy, kteří si obouvají své vlastní boty? Psí boty mají spoustu výhod a v psím světě se už nepovažují jen za módní doplněk. Nejčastěji je uvidíme u psích spřežení nebo u pomocníků na běžkách. Zkrátka u všech možných sportů spojených s horami a sněhem. Důvod je jednoduchý. Pes se potřebuje soustředit na svůj výkon, a ne ozobávat kuličky sněhu ze svých pacek. Spousta pejskařů je využívá i na běžné procházky. Pejskovi ochrání nohy se vším všudy a zajišťují mu i tepelnou izolaci tlapiček. I psí boty, ale mají svá pravidla. Není to pomocník na celý den. Tlapky by se v nich mohly zapařit. Nesmíme zapomenout na dobře upravené drápky. Pokud budou moc dlouhé, mohly by udělat do botiček díru nebo způsobit pejskovi otlačeniny. Nikdo přece nemá rád mačkající se prsty v ponožce. Botička by měla být vždy čistá a vláčná, ne nijak ztvrdlá nebo s hrbolky. Typy psích bot: Aby to nebylo jednoduché, existuje už několik typů botiček. ●       obyčejné látkové – vhodné na procházky s měkčím povrchem ●       s výztuhou – pro všechny sporty i procházky. Brání jakémukoliv proříznutí ●       s gumou – tvrdší typ boty, brání skluzu, takže se hodí i na ledovatku ●       prodloužené – lépe drží a zakryjí větší část chlupů Výběr velikosti: Pejsek by měl v botičce moct dobře roztáhnout prsty a mít tak plnou oporu na celé části nohy. Měřit byste měli nejširší část tlapky pejska, který stojí. Můžete si nohu i obkreslit na papír a poté změřit. TIP: Botičky nejsou objemově vůbec náročné, takže my ve 4dox je s sebou nosíme na každou procházku, kdyby náhodou. Jsou skladné a vyjdou se bez problému i do malého pamlskovníku.                               Péče o psí capky po procházce Nejvíce času bychom měli věnovat pečlivému umytí pacek při příchodu domů. Všude se solí i to, co by nemuselo, a se štěrkem se šetří, tudíž pejsek domů přinese velké množství soli a jiných chemických posypů. Pokud tlapku neomyjeme, vše zůstane na nohách a pejsek si s tím poradí sám – slízá to. To nám může zadělat na další a další problémy. V lepším případě to „jen“ podráždí bříško. V horším případě nastane otrava chemikáliemi. Proto s vodou v tomto případě nešetřete. Ideální je další namazání, aby si pacinky hezky odpočinuly. Pejsek po venčení spokojeně usne a capky se samy zregenerují.   Co nejčastěji trápí psí tlapky v zimě a jak na to Jak už jsme se bavili, zima s sebou nese i spoustu rizik. Je dobré vědět, co dělat, kdyby jakákoli z těchto prekérek nastala. Prasknutí/rozříznutí polštářku: Zmrzlé povrchy se jednoduše stanou velmi ostrými. Pejsek přes ně proběhne a pohroma je na světě. Pokud se to stane, nebojte, poradíte si s tím. Jako první krok musíme ránu vyčistit, nejlepší na dezinfekci ran u psů je betadine, která je volně k dostání v lékárně. Není štiplavá, pes díky tomu hezky drží. Jakmile je rána čistá, je dobré ji obvázat, aby byla v suchu a čistu. Je potřeba zabránit lízání ze strany pejska, rána se pak déle hojí. Pokud už čtyřnohý kamarád nekulhá, můžeme se vydat i na procházku. Ideálním pomocníkem je právě psí bota. Rána zůstane chráněná. Velké množství soli: Někdy se stane, že vidíte pesana kulhat. Prohmatáte a prohlídnete všechny packy, ale na nic nepřijdete. Nemyslete si, že hned máte doma simulanta. I když to někdy umí, toto nebude ten případ. Neviditelným kazičem procházek je sůl. Jelikož mají čtyřnožci mezi polštářky potní žlázky, tak je větší množství začne štípat. Nejrychlejší pomoc je vytření ubrouskem a po procházce hned koupel. Snažte se vyhnout hodně soleným částem města. Nejčastěji to jsou chodníky. Proto je lepší chodit po travnaté části města. Bolest břicha: Psíčci si snaží často pomoct sami. To ale ne vždy končí dobře. Všemi těmi chemickými posypy si způsobí trávicí potíže. Tyto problémy si mohou přivodit i obyčejným sněhem, který si snaží dostat z nohou. Sníh už není tak čistý jako dřív. Proto se i snažte psa zavodnit před procházkou, ať ze žízně nekonzumuje sníh. Můžete preventivně podávat i doplňky stravy a probiotika. Tím nemůžete nic zkazit. Zlomený drápek: Psi se nemohou do zmrzlé země tolik zapřít. To často vede ke zranění drápku. Dobrou prevencí je časté stříhání na minimální délku, aby drápky co nejméně překážely a pes využíval celou plosku ťapek. Bohužel nemůžeme zabránit všem zraněním, někdy se to nešťastně sejde, ať se snažíme sebevíc. To by musel hafan chodit zabalený v bublinkové fólii. Při vážnějším zranění, nebo průběhu určitě neváhejte kontaktovat svého veterináře.                 Nezapomínejte na psí souhlas Jsme v 21. století a všechno by mělo probíhat s pozitivní motivací. Jelikož se všechny předešlé kroky opakují skoro každý den, stanou se vaší rutinou. Nikdo se se svým mazlíčkem nechce prát dennodenně. Proto byste už od prvního okamžiku měli za všechno pejsana odměňovat. Pokud má hafan problém s důvěrou nebo ošetřením, začněte úplně od nuly. Za každý dotek tlapky ho odměňte pamlskem. Postupně interval manipulace prodlužujte a na konci by měl být „jackpot“. Něco, co má pejsek nejraději, ať je to kus šunky, nebo hračka. Něco, na co se celý „trénink“ těší a ví, že když bude opravdu šikovný, tak jackpot vyhraje. Po tom ze zimy nebudete ve stresu ani vy ani váš miláček.    5 tipů, jak bezpečně zvládnout zimu s chlupatým společníkem Pojďme si to společně shrnout v bodech ●       Vyhněte se soleným povrchům ●       Používejte pravidelně balzámy/masti ●       Pozor na rizikové skupiny (štěňata, senioři) – zkraťte procházky ●       Při námraze udržujte pomalejší tempo procházky  ●       Nebojte se používat botičky